Každý z nás to zná.
Děláte něco poprvé, chcete dělat něco nového, naučit se jazyk, podnikat v novém oboru ….
Je to zvláštní pocit, když něco neumíme a bojíme se neznámého. Pro hodně lidí to může být odrazující. Vzpomínám si, jak jsem si dokolečka říkal, že chci letět do Číny a vozit odtamtud zboží. Vůbec jsem netušil kam letím, co tam budu dělat a hlavně jak :). Dnes se na to dívám jinak a přijde mi to všechno srandovní. Jakákoliv věc se týká Číny tak mě nerozhodí a dovedu si představit zabalit saky paky a na pár let se tam odstěhovat. Vím, že bych se velmi slušně uživil – akorát je na ulicích strašně moc lidí a vzduch je příšerný. Ale HongKong je o něco lepší než například Shenzhen, takže bych to pár let přežil 🙂
Stějně tak jsem teď v Moskvě a začínám s přestávkami 4tý měsíc mého podnikání tady. Zatím se dostávám přes různé překážky a baví mě to dál.. Zrovna před chvílí – celý den pracuju na svém projektu a chytil jsem se za hlavu s tím že toho je na mě moc. Potom jsem si řekl že potřebuju už dokončit jen pár důležitých věcí a ostatní se nějak poddá :).. udělal jsem si svůj oblíbený seznam a jedu podle něj. Strach a bezmoc naopak vystřídala radost a elán. Nejlepší na tom všem je, že člověk dlouho cítí obavy a pak najednou aniž by si to uvědomil tak je o level výš. Jako třeba s mojí Ruštinou. Makal jsem a učil jsem se, ale moc jsem se na výuku netěšil. I když to je přes Skype, tak dostávám slušně naloženo od učitelky a mám kolikrát sto chutí s tím praštit, protože vlastně pořád něčemu člověk nerozumí…( a zase tento týden budu pokračovat s pravidelnou výukou ).. Ale když jsem se nyní po pár měsících vrátil do Ruska, zjistil jsem, že mi nedělá problém mluvit a číst.. No na to že jsem se učil pár měsíců ( pominu základku a 2 slavné roky Ruštiny :)) , tak mám dojem že jsem udělal obrovský kus práce.
Čeká mě za pár dnů obchodní jednání s velkými firmami a jsem na sebe zvědavej, jak jim budu všechno prezentovat :)) . Vím že to zmáknu, ale ty první schůzky budou nejkrutější. Důležité je vědět o čem člověk mluví, a pak už jen aby věděl jak to říct..
Teď mě taky napadlo, když jsem dělal svojí první prodejní výstavu v PVA Letňanech, kde mě stál stánek přes 50.000 za výstavu (cca 4dny). Taky jsem měl v břiše lechtání, jak to všechno zmáknu.. Ale s pomocí přítelkyně jsme všechno vždycky zmákli v pohodě 🙂
No nic, tak mám tu skoro 23:00 a v Praze je o 3h méně… pracuju od rána, s pauzami na jídlo, ale výsledek je vidět.. Celkem je fajn, když už si člověk připadá že pracuje moc, tak to může udělat 2 věci.. 1.) Hodit nohy na stůl 2.) Pracovat efektivněji..
Druhá varianta je lepší samozřejmě..
Mám rád blog zenhabits.cz kde je dneska pěknej článek.. a určitě doporučuju kouknout na video na konci !
hawgh LuCaS 🙂
